Informacje nt. gminy
About the village
Über das Dorf

Dvě etapy na koloběžce Tour de France 2013

Hlavním cílem bylo doprovodit a podpořit 6členný tým koloběžkářů, kteří jedou všechny etapy Tour de France (3477km) jako cyklisté, ovšem s jednodenním předstihem. Tým tvoří Václav Liška, Jan Vlášek, Jarda Odvárka, Michal Kulka, Alpo Kussisto a René Koning. Smekám před nimi, je to první závod svého druhu a takovým už zůstane, i když budou časy nebo délka etap možná překonány. Náš 3členný tým tvoří Milan Jelínek, Václav Jůn a Pepe Kvita, doprovodné vozidlo a catering má na starosti Zdeněk Černý.

Míříme ke startu čtrnácté etapy ze Saint-Pourcain-sur-Sioule do Lyonu. Etapa měří 191 km. Čekáme na ostatní koloběžkáře na jejím 50. kilometru, nervózně jezdíme sem a tam, než se konečně objeví šestice postav ve žlutých dresech jedoucích ve vláčku. Uvítání probíhá téměř za jízdy. Chvíli za nimi přijíždí Josef Zimovčák na historickém (!) kole doprovázen početnou skupinou cyklistů. Chtějí nám ujet a tak na sebe z Alpem mrkneme a je jasné, že je musíme trošku potrápit.

Během cesty máme spoustu času zjistit, jak celý tým funguje. Kluci mají na střídačku různé zdravotní problémy, ale nemluví o tom! Puchýře, křeče, atd. jsou na denním pořádku. Podpůrný tým zajišťuje klukům skvělý servis v doplňování vody a vaření jídel. V každém stoupání do Lyonu parkují karavany, kde posedávají celé rodiny. Náš průjezd je impulsem k tomu, aby nás všichni povzbuzovali, tleskali, přáli šťastnou cestu. Silnice jsou v dobrém stavu, hrubší asfalt s větším množstvím štěrku snadněji odolává vysokým teplotám. Teploty se blíží ke 40°C, ale v té euforii to člověk nějak nevnímá.

Náš mini-tým je na tom psychicky velmi dobře, protože my jsme sem v podstatě přijeli na výlet. Proto si můžeme s koloběžkářskou legendou Alpem (držitel světového rekordu na 12h+24h) a Reném dovolit během etap jezdit i poněkud ostřeji. Dosahujeme hodinového průměru přes 22 km a z kopce upalujeme k 80 km/hod. Posledních 20 km 14. etapy vede Lyonem, městem s velmi silným provozem. Naštěstí je ve Francii cyklista respektovanou součástí silničního provozu, takže přes semafory přejíždíme bez komplikací, a to i když (náhodou) jedeme na červenou. I z projíždějících aut zaznívá povzbuzování. Konečně dorážíme k cíli poblíž stadionu a přesouváme se o dalších 20 km dále do tělocvičny v Givors, kde máme ubytování. Doprovodný tým vaří téměř do půlnoci.

Budíček je už ve 4:30, čeká na nás totiž nejdelší etapa, a to velmi náročných 242,5 km. Závěrečných 23 km je do kopce a končí na hoře Mont Ventoux. Ráno vyrážíme na start se zpožděním. Trasa Tour je bezvadně označena žlutými šipkami, takže se dá jet i bez mapy, šipky ale instalují až od 10 hodiny dopoledne. Do té doby si musíme poradit sami. Po průjezdu pelotonu zmizí šipky jako suvenýry.

Grafický profil trati vypadá snadněji, než jakým ve skutečnosti je. Navenek je to pohoda, výlet na koloběžce, slunečnicová a levandulová pole, v dáli občas profičí rychlovlak TGV. René s Alpem si berou do batohu proviant a jedou napřed, aby vyjednali povolení pro doprovodná vozidla do 18 hodiny. Celý kopec už je obsypaný karavany a policie reguluje dopravu. Já jedu s týmem asi hodinu vpředu, ale jelikož sebou nemám oblečení, vyhlížím v půli kopce na Ventoux nějaký český karavan, kde bych v křesle mohl na ostatní kluky počkat.

Atmosféra kolem cesty je fantastická, ve francouzské televizi proběhla o koloběžkářích reportáž, skandování a plácání po zádech nebere konce. Stmívá se a tak nasazujeme čelovky a šineme si to pomalu vzhůru mezi kamiony jedoucími stejným směrem. Kamiony si vynucují průjezd mezi opilými diváky neustálým troubením klaksonů. Stále také potkáváme strážce, kteří dohlíží na silnici, aby byla průjezdná. Všude ohlušující řev různé muziky. Náhle se však blížíme k velké diskotéce, která zasahuje přes silnici. Jakmile nás její návštěvníci zahlédnou, vřava se stupňuje. Vlítnu do (zdánlivě neprostupného) davu a kluci za mnou. Zdivočelý dav nás polévá alkoholem, povzbuzuje plácáním, řevem a vyplivne nás o kus dál. Už teď vím, že to pro mne bude jeden z nejsilnějších zážitků z Tour. Zato řidič doprovodného vozidla již takové nadšení nesdílí. Titíž lidé mu ohýbají stěrače, rozhoupávají auto a mlátí do něj. Zkrátka projíždět davem, který je v alko-drogovém opojení, není žádná legrace, ale i tohle patří k Tour.

Stoupáme dál k vrcholu, už je zde nepřetržitá fronta kamionů. Naše doprovodné auto zůstává 2 km pod vrcholem a řidič jde s námi pěšky. Na vrcholu Mount Ventoux jsme hodinu po půlnoci, na tacháku 255 km, teplota 12°C. Unaveni a šťastni ještě v noci mizíme z tohoto rušného kopce obsypaného desítkami tisíc lidí. Dopoledne jedeme zpět asi do poloviny této nejdelší etapy, abychom viděli největší cyklistickou událost planety. Chvíli po průjezdu cyklistického pelotonu, který kolem nás prosviští, je obnoven normální provoz, který se do té doby musel podřídit závodu. Najednou bublina splaskla, až člověka skoro zklamaně napadlo – tak tohle byla slavná Tour de France?

Každopádně jsem rád, že jsem se mohl účastnit tohoto mimořádného projektu, kterým byla neopakovatelná, v pořadí stá, Tour de France.

Je pro mne trochu zavazující, že jsem se v roce 2013 nečekaně stal Mistrem ČR v kategorii veteránů v naší nejvyšší koloběžkářské soutěži a získal zlatý pohár. Před letošním Mistrovstvím světa na koloběžce 2014 tudíž nezbývá, než se absolvováním nejrůznějších závodů důkladně připravit. Nejdříve to bude 90 km na běžkách, přejezd republiky napříč 360 km za 24 hodin, etapové závody na území Česka a Německa, 12hodinovka opakovaně přes Ještěd a mnohé další. Snad zbude i trochu času na zdolávání čtyřtisícových vrcholů v Alpách, kterých mám už čtyři desítky.

 

PS: Pokud máš pocit, že umíráš, zbývá Ti ještě 50% energie.

Porážka neexistuje, můžeme jen na chvíli zastavit.

Není důležité zúčastnit se, ale vyhrát.

Možná souvisí:

    Nic nenalezeno

Zobrazeno: 667x

Komentáře uzavřeny.