Vladimír Růta – sokolský gymnasta ze Třtí, člen olympijského družstva 1948
Gymnasta ze Třtí a odchovanec radimovického Sokola se připravoval na olympijské hry v Londýně. Na jaře 1948 utrpěl u terstských hranic smrtelný úraz; pohřben je na Jivině.
Na hřbitově na Jivině strhává pozornost hrob s výraznou rytinou: z vysoké černé desky hledí mladý muž v cvičebním dresu se lvem na prsou. Je to Vladimír Růta, gymnasta ze Třtí a odchovanec Sokola Radimovice. V roce 1948 se připravoval s olympijským družstvem Sokola na olympijské hry v Londýně. Jeho tragický příběh však skončil dřív: na jaře 1948 utrpěl při zájezdu družstva u terstských hranic smrtelný úraz. Bylo mu 27 let.

Ze Třtí do žižkovské sokolovny
Vladimír Růta pocházel ze Třtí u Sychrova; jeho rodiče se jmenovali Jan a Anna Růtovi (Pojizerské listy, 4. 6. 1948). Ve třicátých letech studoval na reálce v Turnově, kde je ve výročních zprávách veden jako „Vladimír Růta ze Třtí“ (Výroční zprávy reálky v Turnově, 1933–1936). Podle nekrologu v Sokolském věstníku „od svého dětství neměl jiné vášně než tělocvik“; jeho otec byl „sokolský nadšenec a činovník“ (Sokolský věstník, 18. 5. 1948).
Cvičil v Sokole Radimovice, založeném v roce 1935; historie Radimovic ho uvádí jako „odchovance místní jednoty“ (Rejha – Šrytrová, 2017). Za radimovický Sokol závodil a vyhrával ještě v roce 1940 (Pojizerské listy, 1940). Po válce přešel do Prahy, do Sokola Žižkov, s jehož závodníky se podle nekrologu „sžil“ (Sokolský věstník, 18. 5. 1948).
V olympijském družstvu
V prosinci 1947 uspořádala Československá obec sokolská ve vinohradské sokolovně přebor na nářadí, který byl zároveň výběrem pro olympijské hry v Londýně a pro XI. všesokolský slet. Vladimír Růta v něm jako člen Sokola Žižkov ve věku 26 let obsadil 12. místo. Deník Práce ho jmenoval mezi závodníky, kteří se řadí k borcům s „vysokým a spolehlivým průměrem“ (Práce, 16. 12. 1947; Sokolský věstník, 16. 12. 1947). Byl zařazen do olympijského družstva Sokola, na jaře 1948 zvítězil v závodech župy Středočeské a ve sletových prostných mužů měl být sólistou (Sokolský věstník, 18. 5. 1948; Pojizerské listy, 21. 5. 1948).
Úraz u terstských hranic
Koncem dubna 1948 vyjelo olympijské družstvo Sokola na zájezd do Terstu, který tehdy spravovaly spojenecké okupační úřady. V sobotu 24. dubna dorazilo na jugoslávsko-terstskou hranici, kde se dozvědělo, že ke vstupu potřebuje zvláštní povolení. Několik dní čekalo, noc z pondělí na úterý 27. dubna přespalo na holé zemi v jugoslávské pohraniční strážnici. Když v úterý dostalo jídlo z Terstu, krátili si cvičenci čekání na trávníku protahováním, stoji, přeskoky a nakonec i zápasem. Při zápasu v postoji oba zápasníci zakopli o drn a Vladimír Růta při pádu dopadl na krk pod svého soupeře. Lékař přivolaný z Terstu nařídil převoz do nemocnice v Postojně, odkud byl převezen do Lublaně. Náčelnictvo mužů ČOS ve své úřední zprávě označilo úraz za nešťastnou náhodu, „jejíž zabránění nebylo v lidských možnostech“ (Sokolský věstník, 22. 6. 1948).
Kamarádi Vladimír Karas a Pavel Benetka u něj na hranici čekali osm hodin, než přijel americký džíp z Terstu (Sokolský věstník, 1. 6. 1948). Z Lublaně byl za obtížných okolností dopraven letadlem do Prahy, kde ho na Jiráskově klinice dvakrát operovali. Zůstal ochrnutý a podle nekrologu ho čekala „budoucnost jen ve vozíku“ (Sokolský věstník, 18. 5. 1948). Zemřel ve středu 12. května 1948 před půlnocí (Práce, 14. 5. 1948).
Poslední cesta do Třtí
V sobotu 22. května 1948 se s ním ve dvě hodiny odpoledne rozloučili v žižkovské sokolovně. Rakev zahalená státní vlajkou stála v sále plném květin, u ní drželi čestnou stráž olympijská družstva mužů a žen. Promluvili starosta ČOS Truhlář, náčelník ČOS Penniger, starosta žižkovské jednoty Steimar a vedoucí závodního družstva Eman Löffler. Rakev pak vynesli závodníci žižkovského Sokola a za zvuků státní hymny ji pohřební auto odvezlo do „rodné vsi Třtí u Sychrova“, kde byl téhož večera „za velké účasti Sokolstva a občanstva z dalekého okolí“ pohřben (Sokolský věstník, 18. 5. a 1. 6. 1948). Pohřební průvod vyšel ze Třtí na jivinský hřbitov (Pojizerské listy, 21. 5. 1948; Rejha – Šrytrová, 2017).

Pojizerské listy se s ním rozloučily slovy: „Nedoletěl jsi, sokolíku... Nebyla nic platná Tvá ocelová vůle, ani naše doufání.“ (Pojizerské listy, 21. 5. 1948)
Na jivinském hřbitově je pohřben i letec František Najman z Radimovic, jehož pohřeb v roce 1924 podobně pohnul celým okolím. Článek o něm brzy zveřejníme.
Zdroje
BOŘICKÝ. Zemřel sokolský borec. Sokolský věstník. 18. 5. 1948. Dostupné v Národní digitální knihovně (pro přihlášené čtenáře).
Náčelnictvo mužů ČOS. Úřední zpráva o tragickém úrazu Vl. Růty. Sokolský věstník. 22. 6. 1948. Dostupné v Národní digitální knihovně (pro přihlášené čtenáře).
ČEK. Padl sokolský borec. Sokolský věstník. 1. 6. 1948. Dostupné v Národní digitální knihovně (pro přihlášené čtenáře).
Sokolská hlídka: Nad hrobem Vladimíra Růty. Pojizerské listy. Turnov, 21. 5. 1948. Dostupné v Národní digitální knihovně (pro přihlášené čtenáře). Poděkování rodičů tamtéž 4. 6. 1948.
Vladimír Růta mrtev. Práce. 14. 5. 1948. Závod ČOS o přebor mužů na nářadí. Práce a Sokolský věstník, 16. 12. 1947. Dostupné v Národní digitální knihovně (pro přihlášené čtenáře).
Výroční zpráva státní reálky v Turnově. 1933–1936, seznamy žáků. Výsledky závodů Sokola Radimovice. Pojizerské listy, 16. 2. a 12. 7. 1940. Dostupné v Národní digitální knihovně.
REJHA, Adam a ŠRYTROVÁ, Dagmar. Radimovice. In: Představujeme obce našeho regionu. Od Ještěda k Troskám. 2017, s. 235–244, o V. Růtovi s. 242. Dostupné z: ospamet.cz [cit. 2026-11-20].
Text připravila Lucie Koutníková s pomocí nástroje umělé inteligence Claude (Anthropic). Údaje vycházejí z uvedených zdrojů.
Stránka aktualizována